Cliffs Death



"We do what we want ...
We don't care what anyone else thinks"

Cliff Burton (Cliff 'em All)


When a man lies he murders some part of the world
These are the pale deaths which men miscall their lives
All this I cannot bear to witness any longer
Cannot the kingdom of salvation take me home?

(To Live Is To Die - ...And Justice For All)

         27.září 1986

Cliff   Po show ve Stockholmu kapela nastoupila do svého autobusu, každý na svoje lůžko a vydala se na dlouhou cestu do Kodaně. V autobuse byli čtyři členové kapely, technik bicích Flemming Larsen, kytaroví asistenti John Marshall a Aidan Mullen a cestovní manažer Bobby Schneider. Řidič, angličan najatý na celé turné, byl za volantem. V 6:30 ráno byli členové kapely probuzeni prudkým otřesem. Autobus havaroval a ocitl se na boku. Jak se to stalo? John vzpomíná na tu hrůzu a odpovídá na otázku co se vlastně stalo:

"Byli jsme na dvouproudové silnici. Autobus sjel doprava, myslel jsem si, že to řidič srovnal, stočil volant doleva, aby nás dostal zpátky na silnici. Kolo se urvalo a autobus se obrátil. V té chvíli začal zadek autobusu nekontrolovatelně klouzat a poskakovat na kolech. Bylo dobře, že jsme se všichni v ten moment probrali. Já jsem vyletěl ze svého místa. Naše lůžka byla na maděru. Praštil jsem se do zad. Sotva jsem mohl jít, moc to bolelo. Autobus náhle sjel do bahna podél cesty. Když kola zabrala, vůz se převrátil".



Schneider měl naražená dvě žebra. Lars si zlomil prst u nohy. Kirk, který na chvíli ztratil vědomí, se probral a dostal se ven únikovým východem. Venku zůstal s hrůzou zírat na Cliffovo tělo bez života doslova uvíznuté pod autobusem. Cliff Burton, skvělý hráč na basovou kytaru, skladatel, bavič a kamarád, byl mrtev. "Cliff byl na horním lůžku vpravo a když se autobus začal točit, byl vyhozen z okna," vypovídá John. "Když se autobus převrátil na bok, byl Cliff právě v okně a autobus se převrátil na něj."
Mullen a Larsen, kteří spali také na pravé straně vozidla, zůstali uvězněni mezi lůžky tři hodiny, než se hasiči dostali mezi trosky a vyprostili je. "Když se vůz položil na bok," pokračuje John, "vzpomínám si, že jsem slyšel nějaký zvuk a znělo to jako voda. Lekl jsem se, že jsme spadli do potoka a jsme napolo pod vodou. Ale ten zvuk byl od toho, že motor stále běžel."

Uběhly minuty a John a celá kapela se vyprostila z autobusu a choulila se venku. "Seděli jsme skoro v mrazu venku, já jsem měl na sobě jen prádlo a ponožky, než mi někdo dal deku. Vzpomínám si, že Kirk a James ječeli na řidiče. Zatím někdo zjistil, co se stalo s Cliffem. Pamatuju se, že James chodil po silnici, aby se přesvědčil, že je namrzlá, protože řidič tvrdil, že dostal smyk na ledě. Kirk začal brečet." Když se zeptali Jamese na co si pamatuje z toho hrůzostrašného večera, sžiravě odpověděl: " Já si jenom pamatuju, jak náš manažer Bobby říká: 'Tak, dejme dohromady kapelu a pojďme do hotelu.' Jediná věc, která mě napadla, bylo - 'Kapela? Už není žádná kapela. Už to není "ta kapela". Jsou to jen tři kluci.' " John, který byl přivezen na pohotovost do blízké nemocnice, vzpomíná, jak si uvědomil, že se stalo něco strašného. "Vzpomínám si, jak Bobby ležel vedle mě, když nám měřili tlak a brali krev, a jak řekl: 'Cliff je mrtvej'. A najednou mi celá ta strašná realita došla. Podíval jsem se na horu, na strop a poděkoval někomu tam nahoře, že nikdo jiný nebyl vážně zraněn a že to neskončilo jaště daleko hůř."

Do odpoledne se kapela s doprovodem ubytovala v hotelu. Všichni otřesení zážitkem se museli nějak vyrovnat se stavem úzkosti a to po svém: pitím. James rozbil dvě okna v hotelu a křičel, čímž dal volný průchod své bolesti. John si vzpomíná, že on a Kirk byli tak otřeseni, že spali při rozsvícených světlech v pokoji. O dva dny později se Metallica v neúplné sestavě vrátila do Ameriky.

Cliffův popel byl rozprášen do různých míst kolem zálivu.

Na závěr ještě pár slov členů kapely o této události:

"Viděl jsem jak autobus leží přímo na něm. Viděl jsem, jak mu trčí nohy ven. Pamatuju se, že řidič se pokoušel vytáhnout deku, která byla pod ním, aby ji použil pro další lidi. Zařval jsem: "Vyser se na to!" Chtěl jsem toho chlapa zabít. Nevím, jestli byl opilej nebo nezvládl led. Jenom vím, že on řídil a Cliff už nebyl mezi živými."
James Hetfield, 1993

"Zezačátku mě to tak nerozčílilo, truchlil jsem, ale hněv mě začal ovládat, když jsem zjistil, že není novinkou, že lidi kolem rock'n'rollu umírají. Obvykle si to ale způsobí sami chlastáním nebo drogama. Ale jeho se tady to netýkalo. Je to tak zbytečný. Úplně zbytečný."
Lars Ulrich, 1987






Zpět